 |



























|
|
24.4. 2009
|
Víkend jako prase
|
|
Den pátek 17.4.2009
Přátelé a kamarádi, opět jsme
si řekli, že by bylo dobré nějaké sdělení o tom, co bylo neb
to bylo velmi zajímavé. Zapátrejme v dávné minulosti, a to do Lanškrouna minulí pátek. Cesta začala jako každá jiná, svoz,
náklad nástrojů a hurá do Lanškrouna. I průběh cesty byl
celkem standartní, až do 65. kilometru, kde se zničeho nic
rozsvítila kontrolka baterky. Dodávka však uháněla dále a
svícení kontrolky jsme si vysvětlili tím, že možná je
porouchaná kontrolka, ale baterka že je v pořádku. Z tohoto
přesvědčení jsme se probrali nějakých 5 km před cílem, kdy
auto zastavilo a nejelo. No nic, vzhledem k tomu že každý z
nás je duší automechanik, tak se hlavy spojily dohromady a
začali jsme diagnostikovat problém...každý měl nějakou svoji
teorii, avšak nejlepším řešením bylo jiné auto, které nás do
klubu Apollo muselo odtáhnout. Tímto však dobrodružství
teprve začalo. Pozitivní bylo, že jsme se na koncert
dostavili včas a večírek s Volantama a APLH jsme si náležitě
užili. V podstatě Lanškroun je další z měst, v němž jsme měli
premiéru. A na to, že vedle v Litomyšli vystupovali Horkýže
Slíže a v Mor. Budějovicích Jaksi Taksi, tak klub byl velmi
příjemě zaplněn. Po poslechu Volantů, kterým CD pokřtila
Lucka Vondráčková převlečená za Bóďu přišel čas řešit
problém - jak domů. V podstatě jediný, kdo měl zajištěn odvoz
byla paní dodávka, která se pěkně vezla na náklaďáku
odtahové služby. S ní odjel ještě Bóďa. Další, kdo se domů
dostal ještě před svítáním, byl Skalda st., kterýho odvezli
Volanti. Zbytek týmu zůstal uvězněný, až do prvního ranního
vlaku, v nějakým nonstopu. Smršť jakýchsi lihovin však
zapříčinila posunutí odjezdu až na vlak druhý. Historka by
to však nebyla tak zajímavá, kdyby nás neprobudil Krupa
slovy: Vstávejte volové, sme doma. Avšak jedna věc tu
maličko nehrála, a to, že Žižkovská vež, kterou jsme skrze
okno vlaku viděli, není tak úplně dominantou Pardubic!
Následovala smršť nadávek a dalších průpovídek, než jsme
nasednuli na vlak zpět a jeli domů. Na druhý pokus se nám to
naštěstí podařilo a v 11h dopoledne jsme všichni mohli
usnout spánkem spravedlivých.
Den sobota 18.4.2009
Odjezd v 17h, kurz nastaven
na jižní Moravu, Znojmo, další z premiérových míst. Příjezd
někdy za tmy. Gogo klub jsme našli celkem bez problémů. Při
příchodu dovnitř však zjišťujeme, že dneska to bude asi
komorní. Na pódiu se chystá vypečená ska-punková partička
Vysoké Napětí ze Vsetína, ale lidí stále po málu. Těžko říct
jestli klub má nějaké ústraní, které jsem přehlídnul, ale
při první pecce bylo před podiem plno, takže spokojenost. Po
necelé hodince přišla řada na nás. Zvukovka a šup první
songa...lidí mraky, všichni pogujou jak vo život. Druhá,
třetí, desátá, euforie, všichni stále neskutečně paří! Takže
atmosféra v malém klubíku dosahuje bodu varu! A Znojmo se
umísťuje na 1. místě v soutěži o nejakčnější publikum. A jak
už bylo slíbeno některým městům, tak i zde jsme se neviděli
naposledy!:) Zbytek večera netřeba popisovati neb oproti
pátku to byla celkem nuda;-)
Den čtvrtek 23.4.2009
Večírek jež nese příznačný
název "Každej chvilku na španělku" odstartoval v 19h
Funktomass se svým akustickým setem a přes další a další
účinkující se dostal až do finále, kde Bóďa se Skaldou ml.
předvedli svoje speciální vystoupení a zahráli známé i
neznámé písně. V průběhu vystoupení se k nim pak ještě
neplánovaně přidal Pítrs z Fixy, a tak závěr tohoto
vynikajícího večírku nemohl mít lepší tečku. Kdo byl -
neprohloupil, kdo nebyl - o hodně přišel. |
|
11.10. 2008
|
Koncert v Edgaru? Díky, ale již
nikdy více!
|
|
Přátelé
a kamarádi, tuto sobotu proběhl koncert v Jihlavě v klubu
Edgar. Naše pocity z něho jsou však velice rozporuplné a my vám
hned vysvětlíme, proč tomu tak je.
Pátek
10.10.2008 – cca 15.00
Telefon:
Bůček: „Ahoj
Pavle, my teďka v sobotu máme hrát ve tvým klubu, řekni mi prosím
tě, od kolika máme hrát?"
Pavel:
„Hele jak chcete, můžete buď od 22h nebo od 23h.“
Bůček:
„Ok, tak my to dáme od 22h. Tak v sobotu se uvidíme, zatím ahoj.“
Sobota
11.10.2008 – 21.35
Bůček:
„Čau Pavle, tak my jsme dorazili, Dukla Vozovna“
Pavel:
„Ahoj, fajn, hele tady máte nějaký pivenky“
Bůček:
„Dík, hele a prosím tě jak je to s tím časem, máme teda hrát od
těch 22h, jak jsme se domlouvali?“
Pavel:
„Hele budete hrát od 23h.“
Bůček:
„Hmm, tak ok.“
Sobota
11.10.2008 – 22.55
Bůček:
„ Hele Pavle, prosím tě jak je to s tím časem, my jsme sem
natahali aparát a na pódiu už zkouší jiná kapela…“
Pavel:
„ No jo no, tak budete hrát od půlnoci no.“
Bůček:
„ Počkej, tak jsme se dohodnuli, že budeme hrát od 22h, pak si to
posunul na 23h a když jsme sem natahali ten nábytek, tak nám řekneš, že
budeme hrát od půlnoci??“
Pavel:
„No ježiši to je to takovej problém, tak prostě hodinu počkáte a budete
hrát potom no!“
Bůček:
„Problém to není, ale tak snad ta akce má nějaký řád a stačilo říct:
kluci budete hrát od půlnoci a my přijedeme před půlnocí a bude to
v klidu a nebudeme tady zbytečně řešit takovýhle věci.“
Pavel
(značně zvýšeným hlasem): „Tohle je punková akce, tady žádný řád není,
tady to takhle prostě funguje a jestli se vám to nezdá, vy hvězdy,
tak si sbalte svoje serepetičky a táhněte domů!!“
Dresik:
„Hele Pavle nevím, proč tady na nás křičíš, stačilo to prostě trochu
organizovat, říct hrajete odsud pocud, my tak přijedeme a bude to ok.
Takhle tady 3 hodiny zbytečně sedíme, kluci jsou nachcípaný a pak se to
odrazí i na koncertě samotným. Takhle se prostě akce nedělají.“
Pavel
(značně zvýšeným hlasem): „ Jak akce nedělají?! Tohle je punkovej klub,
já tady takhle akce dělám už několik let a dobře vím, jak se dělají
akce.“
Dresik:
„No my taky už hrajeme nějakej pátek a takhle se to právě nedělá.“
Pavel
odchází k baru dát si panáka. Mezitím diskutujeme se zvukařem,
který se snaží situaci uklidnit. A za Pavlem jde k baru
nejdiplomatičtější osoba z kapely – Skalda st. Po asi 15 minutách
se vrací se slovy: „Kucí, tohle je fakt kus blbce, s ním se fakt
nemá cenu bavit!“
Výsledek
je jasný, balíme aparát, jedeme
domu. Nechat si tady srát na hlavu od nějakýho hlupáka nemá smysl,
hlavně když ví, jak se dělají punkové akce.
Co
nás však mrzí víc, je že klub je plný lidí, kteří na nás tam dole
čekají, a že by to od nás bylo velice nefér vůči nim. Před dodávkou docházíme
k závěru, že nemá smysl, aby kvůli jednomu idiotovi bylo
naštvaných přes sto fajn lidí a koncert se uskuteční.
Pocity
negativní však ve finále přebily pocity pozitivní při pohledu na plný
parket tančících lidí.
Celou
situaci pak výborně dokresluje okamžik, kdy nakládáme aparát a pan „já
vím jak se dělají akce“ venku vysvětluje partičce punkáčů, že kapela Punk
Floid nedorazila,
že se na to asi vysr***. Skutečným důvodem však je, že zpěvák
v pátek ztratil hlas a to pan „já vím jak se dělají akce“ dobře
věděl, přesto vybíral vstupné v plné výši a ani se neobtěžoval na
tuto skutečnost lidi dopředu upozornit.
Budiž
toto jednání zveřejněno k dobru všem, kteří se do tohoto klubu
v budoucnosti chystají, ať už jsou to kapely nebo návštěvníci.
|
|
16.2. 2001
|
Plesový ráno, aneb jak k
maturitě
|
|
Bohužel je to
tak, ale já s Čegym se letos chystáme k matuře neee že by
nás to zatím nějak vzalo ale asi vezme. Maturitní ples sportovního
gymnázia byl vždy dobrá prezentace školy….. tak tuhle větu nám
opakovala naše třídní asi stokrát a my jsme si v koutku duše říkali že
to bude letos asi trochu jinak. Nicméně jsme měli dohodnutej koncert v
malým sále asi na hodinku ještě s Volantama. Ples probíhal poklidně….
focení, šerpování, a dále volná zábava, která byla opravdu skvělá až na
místní obsluhu, která se skládala asi ze 4 mladých barmanů, což je na
650 lidí docela málo. Atak jsme se odbíhali občerstvovat do vedlejší
hospody "Pod košem". V jedenáct jsme schodili Dj z podia a začli
zvučit. Do malýho sálu se začali sunout desítky lidí a asi za čtvrt
hodiny byl tak ucpanej, že už jsem si nemohl dojít ani na záchod a tak
jsme spustili, což byla pro pořadatele rána pod pás. Pod podiem,
sleženýho z nějakejch beden, se rozpoutalo absolutní peklo. Po druhý
písničce jsem měl roztrhlý kalhoty, kouknul jsem vedle na Bóďu a ten se
válel už polonahej v louži potu…… říkal jsem si …"tak tohle si musíme
užít"…v sále bylo docela nedejchatelno, rozjařený studenti odkopli
odposlechy takže jsem hrál naslepo, bedny se pod náma začaly rozjiždět,
když se knám prodral zvukař a schodil pár studentů z pódia protože to
ohrožovalo jeho aparát, kterej jakoby měl každou chvíli spadnout…… řekl
"tak tohle bude jenom organizovanej RÁMUS" a zbytek koncertu stál na
pódiu a bránil si aparát. Pot kapal ze stropu a my jsme byli po deseti
písničkách úplně vyřízený. Zahráli jsme ještě asi dvě a pak už
HCHKRDTN. Volanti předvedli taky super štaci….. tím však ples nekončil
ale to už tady nebudem rozebírat. Myslím, že učitélé na tento ples
jentak nezapomenou……. jen doufám že nás na potítku nepotopěj...
|
|
11.1. 2001
|
Soutěž - club Mlejn Praha
|
|
Je čtvrtek a my
musíme do školy. Já jsem ale doma a zachvíli u mě je i
Bóďa takže zkoušíme nový songy. Čekáme na Dresika a Čegy zdrhá ze školy
abychom mohli jet dřív a kouknout se ještě před koncertem do města
pražského. Jedem vlakem a na Hlaváku na nás čeká Věrka, která tady
studuje. Obhlížíme všechny hudebniny a taky jsme se zúčastnili
demonstrace podporující stávku v České televizi……. teda je to fakt
paráda ….. tolik lidí pohromadě jsem ještě nikdy neviděl. Dali jsme si
pizzu a jelikož Václavák je neprůjezdnej, jedem do Mlejna metrem. Mlejn
je opravdu výbornej velkej klub, ale má jednu nevýhodu…… nechoděj tam
lidi. Takže jsme si zahráli sami pro sebe. Na poslední dvě písničky
přišlo z vedlejší hospody pár lidí, sundal jsem svůj nástroj a vlítl
mezi ně. Měl jsem u sebe mikrofon atak jsme si zazpívali s nima, ikdyž
se to moc nevydařilo ale aspoň něco. Po nás ještě jedna kapela a pak
vyhlášení……. !YEAH! vyhráli jsme ….. jako odměnu jsme dostali jídní
řády tramvají po celé Praze….. celý štastný jsme se rozloučili s hosty
i s hostitely a prchali ku Pardubicům….
|
|
22.12. 2000
|
Vánoce přicházejí
|
|
Je pátek
odpoledne a my se scházíme v kabině jako obvykle nadržený na
trénink. Situace ale není obvyklá. Uprostřed šatny se válí
padesátilitrový sud a hromada párků……. co že to dneska slavíme, ptá se
Bóďa….. aha Vánoce přicházejí……. popíjíme pivo z malých kelímků, který
máme na čaj je to fakt klasa když do sebe házíte dvanáctý kelímek
piva…… v podnapilém stavu vjíždíme na led ale moc se to nedá, vracím se
do kabiny a tam sedí Věrka oblepená pěti Hokejkama….. jedem do Hradce
na koncert dělej svlíkej se…… jupííí jedem na koncert….. občerstvili
jsme se ještě třema kelímkama a vyrazili jsme do L-diabla. Cesta byla
veselá i přesto že nám celou cestu nesvítily světla. Dojeli jsme do
Diabla a občerstvili pořádným půllitrem, tenkrát nám to hodně vlezlo do
hlavy a na podiu už jsme byli dost "použitý"…… což bylo dost špatný pro
Čegyho s Dresikem, ale já a Bóďa jsme fakt letěli …… vzešly z toho
opravdu dobrý fotky, který by tady měly bejt vystavený……… zejména pak
dresikův profil názorně ukazuje jak to tam vypadalo….
|
|
28.10.
2000
|
Vznik ČSR určitě nebyl tak
bouřlivej
|
|
Blížil se svátek
28.10 a sním NEW MODEL PÁRTY u Žlutýho psa. Původně
jsme mysleli, že to bude křest fiXácký Nový jarní kolekce a tak jsme si
pro ní připravovali takový překvapení…… nicméně z toho sešlo tak o tom
nebudu mluvit. Pamatuju, že jsme se vrátili z vítěznýho zápasu někde na
druhý straně republiky a tak jsme do Psa vyrazili i s partou připitých
kamarádů hokejistů. Tam už na nás čekala Věrka i s nástrojema.
Zahřejvali jsme spolu s Mollythanama pódium vypsaný fiXe, pro kterou
byl tento koncert velkým krokem do budoucnosti. Byl to první koncert
při kterým na nás byl opravdu obrovskej kotel a fakt jsme si to užili.
Ukázalo se, že i statný hokejový BODY se dokážou občas odvázat a vyjít
z toho classic rytmu… led, posilovna, gel, disko, OK bar a baby… ikdyž
občas to zavánělo zraněním. Měli jsme druhej koncert u PSA a ten byl už
v devět hodin nacpanej k prasknutí, samozřejmě kvůli fiXe, ale lidi
nelenili a bavili se hned od začátku. Myslím že Márdi na nás byl asi
naštvanej, protože jsme přetáhli, ale nám se to strašně líbilo a úplně
jsme ztratili pojem o čase. Márdi, ještě jednou se omlouváme…….a jak
říkal Zdenda: "Kluci NEZLOBTE!!!" …… tak my už nebudem….
|
|
7.9.
2000
|
Jak se daj z podia pozorovat
ženský...
|
|
Na začátku
školního roku na nás přišel Melich s něčím z čeho jsme měli
docela husí kůži. A to byl benefiční koncert na podporu AD centra…… což
byl koncert ve čtyři odpoledne na Penštýnském náměstí. Škola nám
skončila asi ve tři, a tak jsme spěchali do zkušebny pro nástroje a pak
na náměstí, protože jsme to tam měli rozjíždět jako první. Začali jsme
si to rychtovat a okolo čtvrtý se na náměstí vyvalilo asi kolem stovky
lidí, kteří si začínali sedat pod pódium. Spustili jsme a na nás se
upřely všechny zraky z celýho náměstí, snažili jsme se nějak odvázát,
ale když se na vás přijde podívat celá rodina včetně babiček a tetiček,
který si chtěj udělat fotku do rodinnýho alba, tak to není moc vhodná
chvíle. Sledoval jsem ty upřený obličeje a kolemjdoucí, kteří se
vraceli z nákupů jak se na nás otáčejí…… říkal jsem si takovou poctu si
snad ani nezasloužíme…. jedinej človíček vzadu s černejma očima se na
nás tak od srdce tlemil….. no jo naše dobrá Kočiška, ukazuje jak je to
super ikdyž jsme si v koutku duše všichni říkali že to zas až tak
báječný není……. dohráli jsme a spěchali na zimák, protože jsme měli
zápas. Po zápase jsme to šli do Psa zapít…..
|
|
5.7.
2000
|
Ještě z historie....
|
|
Kdo by to byl
čekal??, a kdo vlastně tuhle kapelu vůbec zakládal…….
Myslím že jsme si chtěli tenkrát jen popít u Dlouhána v garáži a
nakonec jsme skončili s nástrojema v ruce když jsme já a Bóďa sehrávali
starý vodrhávačky…. no ale to už je hodně dávno…. to byl tenkrát asi
ten nejmenší podnět k založení kapely. Každopádně nikdo nečekal, že se
to takhle vyvine. ….. ten kdo nás do toho namočil byl Márdi, když
jednoho krásnýho večera zavolal a zeptal se jestli nechcem hrát u Psa
na jednodenním festu C&M : "Nazdar chlape… jste schopný zahrát 40
min u Psa…..,načež Čegy odpovídá…. no jasně"…… ani nevím proč to
tenkrát řekl, ale jedno bylo jasný, že jsme neměli nacvičený nic…
prostě ani jednu songu. C&M byl asi za měsíc a já s Bóďou jsme
splácávali nejrůznější akordy dohromady a vzniklo asi 5 písní (každá 3
akordy se změnou rytmu), který po malých úpravách hrajem dodnes. Zbytek
limitu jsme vyplnili z převzatých věcí…. a hurá do PSA. Takže po pár
společných zkouškách u nás doma (přes gramofony) jsme vyrazili do PSA.
Hráli jsme okolo půl druhý v poledne…. což pro nás byl výborný čas.
Vylezli jsme na pódium a začali zvučit…… no spíš jsme tam jen tak stáli
protože kluci viděli kytarový komba asi podruhý v životě. Obecenstvo
jsme zaujali už zvukovou zkouškou, když jsem si já s Bóďou zkoušeli
zpěvy…… při zkouškách jsme si totiž zpívali jen v duchu, protože jsme
jednoduše neměli ani mikrofony ani aparát. Když přišlo na zpěv….. byly
to spíš takový pazvuky. Každopádně jsme si zahráli svých sedm písní a
konec….. vím že jsme asi jako jediný dodrželi časový limit, nebyla to
ani katastrofa ani úspěch…… ale byl to jistý příslib do budoucna….
Další krásný večer přišel když zavolal Zdenda Ceral z Kirkenů a pozval
nás na koupálko na Martyáš Bartole fest. Druhej velkej koncert a hned
OPEN AIR, tak to pro nás byla bomba. Přijeli jsme okolo půl šestý na
koupaliště a šli si ještě schladit hlavy. Zasedli jsme ke stánku a lili
do sebe kalný proud pivolima. Vím, že jsme vystoupili kolem půl devatý
před pár lidmi….. vstup byl totiž asi 200,-. Každopádně to pro nás byla
velká událost a hlavně zkušenost……. díky moc Zdendo
|
|
|